Tajemství hudebního sluchu

Co stojí za vnímám zvuků a tónů? Jaká je podstata rozeznání výšky tónu? Dá se hudební sluch nacvičit, nebo je čistě vrozený? Na to se pokusím odpovědět v dnešním článku. Protože sama hraji na příčnou flétnu a na klavír, je mi toto téma velmi blízké. Doufám, že zaujme i vás.

Nejprve bych začala samotným zpracováním zvukového signálu. Je to tak, že za vnímáním nádherné hudby nutící nás sušit slzy i za vnímáním kraválu z ulice nestojí nic jiného než prosté fyzikální zákony. Zvuk - to je vlnění, periodické kmitání, které se šíří vzduchem nebo vodou. Receptorům v uchu, které toto kmitání vnímají se říká mechanoreceptory (stejně jako třeba hmatovým buňkám).

Představte si, že posloucháte třeba Beethovenovu devátou. Vlnění vycházející z vašeho přehrávače dorazí k ušnímu boltci a zvukovodu, kterým je dovedeno až na bubínek, což je blanka oddělující vnější ucho od středního. Bubínek předá vibraci třem sluchovým kůstkám - kladívku, kovadlince a třmínku, které navazují na membránu oválného okénka, kterým začíná hlemýžď  ve vnitřním uchu. Smyslem tohoto složitého přenosu přes kůstky je zvýšení síly vibrací, aby se zvedla účinost přenosu vibrací ze vzduchu do kapaliny v hlemýždi.

Právě v hlemýždi totiž probíhá to nejdůležitější. Hlemýžď je do spirály stočený kanálek ve spánkové kosti. Je podélně přehrazen dvěma membránami - Reissnerovou (krycí) membránou a bazilární membránou. Na bazilární membráně se nachází Cortiho orgán, což není nic jiného než vláskové sluchové buňky. Každá z těchto buněk má kolem 100 vlásků (stereocilií), které shora kryje tektoriální membrána.... Už je to složité co? Hodně membrán, já vím :D Pro trochu větší přehlednost sem dám obázek. 

Obrázek jsem si vypůjčila z tohoto článku 

Když se tedy vrátím k Beethovenově deváté symfonii, zvuk došel až k oválnému okénku. Vibrce přestoupí do hlemýždě, kde rozechvějí tekutinu - lymfu. Pohyb tekutiny způsobí posouvání bazilární membrány oproti tektoriální, která se tím pádem otře o vlásky sluchových buněk. Podráždění vlásků vyvolá nervový vzruch, který je nesen sluchovámi nervy do mozku, kde je podnět zpracován. Vibrace z hlemýždě nakonec "odchází" okrouhlým okénkem, které svým vypouknutím koriguje změny tlaku.

Výška tónu je dána frekvencí kmitání - čím vyšší tón, tím vyšší frekvence. Jak naše ucho pozná výšku tónu? Je to podle toho, ve kterém místě hlemýždě je blána rozkmitána. Pokud posloucháme nízký tón o nízké frekvenci, blána se rozkmitá u začátku hlemýždě. Pokud posloucháme vysoký tón, rozkmitá se blanka až na vrcholu spirály hlemýždě. Sluchová nerv je složen z asi 50 000 vláken a každé z nich je určeno pro přenos určité frekvence, podle toho, ve které části hlemýždě dojde k podráždění buněk.

Hudební sluch je podle definice schopnost orientovat se v tónovém prostoru a identifikovat a psychicky zpracovávat akustické veličiny a postihovat jejich vzájemné vztahy (výškové, dymanické, časové a barevné). Pod pojem hudební sluch se tedy vleze spousta dovedností, ale všeobecně se pojí s rozeznáváním a identifikací tónů, s čistým zpěvem a podobně. Jde o schopnost mozku přijaté signály z ucha identifikovat a zpracovat. S tím souvisí i to, že mozky hráčů na hudební nástroje mají rozvinutější korovou oblast pro zpracování zvuku

Největší dojem zanechá absolutní sluch, kdy člověk s absolutním sluchem dovede rozpoznat zahraný tón bez jakéhokoliv jiného referenčního tónu. Existují různé úrovně tohoto absolutního sluchu. Pravý absolutní sluch je podle současných hypotéz dědičný. Člověk s absolutním sluchem dokáže tóny identifikovat i bez předchozího hudebního vzdělání, už od mala. To potvrzuje to, že vlastníci hudebního sluchu jsou si pak této vlastnosti vědomi od doby, co si pamatují.

Do jisté míry se však dá hudební sluch i natrénovat. Hudebníci například rozpoznávají tóny hrané na nástroj, na který sami hrají, nebo poznají charakteristický tón pro daný nástroj (C1 pro klavír např.) a od něj odvodí vše ostatní. To pak budí zdání absolutního sluchu.

V roce 1963 byl proveden experiment, kdy měli studenti bez absolutního sluchu rozpoznávat sekvence tónů. Po třiceti šesti trénincích u nich bylo patrné zlepšení a někteří už dokonce dosáhli na na kritéria určující schopnost absolutního sluchu. 

Ten "pravý" absolutní sluch je tedy nejspíše vrozený, ale tréninkem se dá hodně dohnat. To platí i pokud máte nižší ambice, než absolutní sluch - třeba lépe zpívat. 

Díky pokud jste dočetli až do konce. Jak jste na tom vy s hudebním sluchem a hrajete na nějaký hudební nástroj? Uvítali byste spíše kratší články, nebo vám přijde lepší, když je jedno téma shrnuto takhle pohromadě v jednom článku? Díky za zpětnou vazbu

Sabina

Při psaní článku jsem čerpala z skript z fyziologie a také z této bakalářské práce.